Kampaň Podpora vícegeneračního soužití v rodině i v MC.

 Prarodiče chtějí vychovávat

„Na rozdíl od většiny západních zemí, je u nás jakousi tradicí, že se na výchově dětí podílejí i prarodiče,“ říká psycholožka Lenka Šulová. Svým dětem poskytují materiální pomoc, aby si mohli postavit dům, vybavit byt a pořídit leccos, na co ještě sami nemají. A většinou pak chtějí být u toho, jak rostou jejich vnoučata a podílet se i na jejich výchově.

Na rozdíl od mladých rodičů, kteří se některým věcem teprve musejí naučit, mají však prarodiče jednu velkou výhodu. Nelze jim upřít zkušenosti s výchovou a praxi ve všech oborech činností. Mají více času, a tak řeší věci v klidu a s nadhledem. Jsou tolerantnější. Těší se, až budou moci svým vnoučkům ukázat svět a dopředu vědí, čemu je naučí. Babičky čekají na okamžiky, kdy budou moci svým vnučkám předávat tradiční rodinné recepty, dědečkové se jen třesou, až svým vnoučatům ukáží továrnu, ve které kdysi pracovali. Nehartusí, když se při nějaké činnosti zašpiní nebo jim hned něco nejde. Ne že by nebyli důslední, ale jejich výchova je jiná než výchova jejich vlastních rodičů. Jsou „pouze“ alternativním rodičovským modelem.

Nepotřebují dávat příkazy, co se musí. Ukazují, jak komunikovat se světem. Nevnucují pravidla, ale učí vzorům, toleranci. Dokáží dětem naslouchat a odpovídat na jejich všetečné otázky. A hlavně neříkají: „Teď to nejde, teď nemám čas!“

Psychologové však upozorňují na to, že pokud prarodiče netráví se svými vnoučaty dost času v určitém období jejich vývoje, nebudou se jejich vzájemné vztahy snadno rozvíjet. Mezi třetím a šestým rokem života potřebují děti své prarodiče nejvíce. V té době si dítě začíná uvědomovat svoji osobnost a touží ji rozvíjet. „Nepromarněte čas, kdy vás vaše vnoučata potřebují a kdy s nadšením poslouchají vaše pohádky a vyprávění,“ vzkazuje prarodičům psycholožka Šárka Bínová a zároveň upozorňuje na to, že až děti dojdou do věku puberty, může se stát, že nebudou o prarodiče už tolik stát.

Pokud prarodiče se svými vnoučaty tráví čas od malička přispívají vysokou měrou k jejich socializaci a uvědomování si hodnot v životě. „Tím, že děti tráví čas s lidmi různého věku a zaměření, si obecně lépe uvědomují vztahy mezi lidmi, jsou tolerantnější a zpravidla mají také větší úctu ke stáří,“ říká Illona Gillernová z katedry psychologie Univerzity Karlovy.

Čím blíž jsou místopisně prarodiče svým vnoučatům, tím více mohou pomáhat rodičům s jejich výchovou. A tím více výchovu vnoučat ovlivňují, mají s nimi bližší vztah. Pokud se ale stává pravidlem, že dědeček vyzvedává vnoučata ze školky a babička jim pravidelně vaří, dítě si na to zvykne a bude vyžadovat, aby to tak už zůstalo. To se však nemusí líbit rodičům, kteří chtějí, aby děti respektovali jejich pravidla.

Když zase prarodiče bydlí daleko a nemohou se s vnoučaty pravidelně vídat, navzájem se odcizují. „Jedinou výhodou je to, že rodina pak většinou drží více pohromadě, protože ví, že se musí spolehnout sama na sebe,“ vysvětluje Šárka Bínová. V případě nefunkční rodiny se právě prarodiče mohou významně podílet na vývoji dětí a mít na ně velký vliv. „Znala jsem dívku, která se s prarodiči viděla jen několikrát do roka, a byli pro ni velmi důležití, protože její vlastní rodina nefungovala,“ doplňuje Ilona Gillernová.

 Autor:Lenka Ivánková